Ve druhém vydání časopisu BALLíček jsme vás informovali o akci „Ukliď Velim!“, která se uskutečnila v pátek 26. dubna 2019 a kterou uspořádaly naše zaměstnankyně závodu ve Velimi u příležitosti mezinárodního Dne Země.

Organizátorky byly s výsledkem akce spokojené, protože se během dvouhodinové akce podařilo sesbírat tolik odpadu, že s ním mohl být naplněn jeden velkoobjemový kontejner. Zároveň ale doufají, že budou moci podobnou akci uspořádat za stejné podpory firmy i napřesrok a že se podaří zlanařit více zaměstnanců.

Proč akce vznikla a jak probíhala se dočtete v rozhovoru s organizátorkami akce Markétou Štěpánkovou a Terezou Houdkovou.

Tak jak jste se svým nultým ročníkem akce „Ukliď Velim!“ spokojeny?

M.Š.: Určitě jsou aspekty, se kterými jsme spokojeny více a se kterými méně. Trasa a lokality byly přímo závislé na počtu dobrovolníků, kteří se do akce přihlásili a byli ochotni ve svém volném čase zdarma přispět na dobrou věc. Zde asi bylo spíše zklamání, protože jsme mohli v případě většího zájmu uklidit daleko větší oblast. Pokud ale vezmeme v potaz nasbíraný odpad, pak jsme jednoznačně spokojeny, protože vidět to vše shromážděné na jednom místě opravdu stálo za to. Pocit zadostiučinění se určitě dostavil.

T.H.: No a také nám náš nultý ročník odhalil několik nedokonalostí, které hodláme v budoucnu napravit. Třeba jako uskutečnit akci minimálně o měsíc dříve, kdy ještě není tolik zeleně a tráva ještě není tak vzrostlá a odpad je tudíž mnohem lépe vidět. Dále pak s největší pravděpodobností zkusíme akci naplánovat na jiný pracovní den než pátek. Je totiž možné, že spousta lidí i přes včasnou informovanost jednoduše dala přednost víkendovým akcím s rodinami či přáteli.

Nejste zklamané, že nedorazilo více lidí? Přeci jen máte přes 300 zaměstnanců a akce se zúčastnilo pouhých 13 lidí.

T.H.: Určitě chceme, aby akce byla i nadále zcela dobrovolná. Nechceme nikoho nutit. Ten pocit za to prostě někomu stojí a někomu ne. Určitě bychom rády touto cestou poděkovaly všem zaměstnancům, kteří se úklidu ve svém volném čase zúčastnili a letitý odpad z ne příliš viditelných míst obce odstranili.

M.Š.: Mnohem větším zklamáním než účast bylo nacházet v přírodě uprostřed polí a lesů druhy odpadů, které jsme nacházeli. Myslely jsme si, že jsme připravené na ledacos, ale realita nás odzbrojila. Dříve, bych pro to snad i našla pochopení, ale v dnešní době, kdy má každý dům vlastní popelnici, kdy je na každém rohu sestava kontejnerů na tříděný odpad, každou sobotu se v obci rozmisťují dva velké směsné kontejnery, kam člověk může vyvézt téměř cokoliv a 2x do roka je pak možnost odvézt nebezpečný odpad na určená místa, prostě nechápu proč má někdo zapotřebí vozit odpad do přírody. Předpokládám, že lidem je jednoduše jedno, jak to tu kolem nás vypadá a druhým aspektem bude asi lenost.

Jak jste vůbec na nápad uspořádat takovouto akci přišly?

M.Š.: Ve mně tato myšlenka dřímala již několik let. Zrodila se v době, kdy jsem byla ještě doma s dětmi na rodičovské dovolené. Stále jsem čekala, až se naše obec zapojí do některého z podobných projektů, nebo akci podobného rázu sama zorganizuje, a vloni jsem si už řekla, že není nač čekat. Že s rukama za zády se toho moc neudělá, a že nechci patřit k té skupině lidí, která pořád jen o něčem mluví, ale nikdy vlastně nic neudělá. V loni jsme tak trochu zaspaly, ale letos jsme si už řekly, že není na co čekat.

T.H.: Je jednoduché dát věci do pohybu, když víte jaký svět chcete pro své děti a máte podporu.

A jaký?

T.H.: Čistší, bez zbytečných obalů, bez plýtvání potravinami, s větší možností recyklovat. Pro dnešní společnost je zkrátka jednodušší, věci vyhodit, než se je snažit opravit.

“Myslely jsme si, že jsme připravené na ledacos, ale realita nás odzbrojila.”

 

Jak vám šla organizace akce. Nebylo to na vás příliš?

T.H.: Vůbec ne. Před přípravou a zveřejněním akce jsme zašly za vedením Ballu s dotazem, zda by takovouto akci podpořilo a shledali jsme se s jejich zájmem. Pytle, rukavice a bezpečnostní vesty nám poskytla firma, stejně jako občerstvení během akce a po akci samotné. Na svozu a umístění odpadu jsme se pak domluvily s místním panem starostou, který nám ochotně vyšel vstříc. Věděly jsme, že akce bude úspěch i kdybychom šly sbírat jen my dvě. 🙂

A co vaše rodiny? Podpořily vás nějak?

M.Š.: Rodina je místo podobných názorů a idejí. Některé přijdou samy, jiné je (např. u dětí) třeba rozvíjet. Moje děti byly například strašně zklamané, že nemohly jít v pátek uklízet se mnou. Sice jsme měly v plánu uklidit i lokality bezpečně vzdálené od silničního provozu, ale dnes jsem ráda, že jsem je nevzala. Černé skládky opravdu nejsou místem, kde byste rád viděl své děti si hrát nebo se jimi přehrabovat. V tomto ohledu mám pro ně připravené úklidové akce během našich výletů po okolí. 🙂 No a můj manžel se zapojil i přímo fyzicky, když jsme se hned v neděli vydali na vlastní pěst douklidit jedno z míst, které se během akce úplně nepodařilo dokončit. … Neměl na výběr. Ale výsledek ho fascinoval. Ten pohled „před a po“ za to prostě stojí.

T.H.: Moji synové se této akce nezúčastnili, ale během roku uklízí odpadky kolem Borků v Kolíně s oddílem Skautu, který navštěvují. Určitě celé mojí rodině není okolní krajina lhostejná, třídíme odpad, snažíme se šetřit vodou.

Co byste vzkázali všem těm posměváčkům, kteří nad otázkou ŽP jen krčí nos a nedělá jim problém nějaký ten odpad do té přírody vyvézt či vyhodit?

M.Š.: Příroda kolem nás je jen jedna. Co tu po sobě zanecháme budoucím generacím, může do jisté míry ovlivnit každý z nás. Je sobecké zaměřit se pouze na to „tady a teď“ a hledat výmluvy proč věci nedělat. I malá pomoc je stále pomoc. Nemá cenu někoho nutit či přesvědčovat. Cestu si musí najít každý sám.

T.H.: Příroda tu byla, je a bude. Ale spousta živočišných druhů v průběhu její existence vyhynula – díky nám, lidem. Já osobně bych chtěla, aby po nás budoucí generace mohly během archeologických průzkumů vykopat mnohem zajímavější předměty než jen samé hory plastů, které jim neřeknou nic o našem vývoji, ale pouze o naší lenosti a pohodlnosti. Chtěla bych, aby naše doba dostala jakýkoliv jiný přívlastek, než „doba plastová“.

Co vám akce dala?

T.H.: V souhrnu určitě dobrý pocit. Ale i trochu zklamání, že spoustě lidem je příroda lhostejná.

M.Š.: Dobrý pocit a naději. Naději v lepší zítřky a v lepší nás.

Děkujeme za organizaci a těšíme se další akci.